Prázdniny pro děti končí, ale pojďme se k nim ještě na chvíli vrátit. A kam konkrétně? K nám do Centra robotiky v Plzni, kde během léta proběhlo sedm příměstských táborů pro děti ve věku 6-15 let. Tábory byly zaměřené na programování, robotiku, přírodní vědy, fotografování, grafiku a tvorbu animací.
Já sama věřím, že během léta by měli odpočívat nejen učitelé, ale i žáci. Odpočinek je určitě důležitý. Přesto se děti mohou příjemnou, odpočinkovou a zábavnou formou vzdělávat např. na táborech. Rovnou Vám prozradím, že ty naše toto umožňují. Tábory pro starší děti jsou propojením teorie a praxe. Jsou často o simulaci reálného světa prostřednictvím stavebnic, robotických sestav a dalších technologických pomůcek, které nám i dětem umožňují vidět, jak fungují věci kolem nás. U mladších dětí se věnujeme často příběhům a pohádkám, které máme rádi my i děti. Během tohoto léta v Centru robotiky děti pomáhaly Gruovi a mimoňům zachránit Margo, Edith a Agnes, společně s Maruškou navštívily dvanáct měsíčků, pro Jiříka a Zlatovlásku zajistily živou vodu, setkaly se s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, zachránily robotickou princeznu před černokněžníkem a také postavily Noemovu archu. To vše s pomocí konstrukčních stavebnic, robotů nebo i různých pokusů. Během těchto aktivit se já a moje kolegyně stáváme mimoňkami, průvodkyněmi říší zvířat nebo tetičkami, které čtou pohádky.
Základ je zvolit téma, které by děti mohlo zajímat. Může jít o film, pohádku nebo seriál. V minulých letech jsme měli například témata jako Star Wars, Piráti z Karibiku nebo Bořiči mýtů. Ve chvíli, kdy máme téma, tak už jde jen o to popustit uzdu fantazie a napasovat práci s technologiemi, pokusy či nějaké grafické aktivity na dané téma. A já věřím, že jde napasovat cokoliv na cokoliv.
Pro lepší představu se pokusím shrnout jeden den takového táboru. Je pondělí, začíná tábor s názvem Z pohádky do pohádky a společně s dětmi si čteme příběh o Zlatovlásce (Já strašně ráda čtu pohádky a měním u toho hlasy). Prvním úkolem dětí bylo pomoci ptáčkům, mravencům a rybce, stejně jako to udělal v tomto příběhu Jiřík. A tak si je děti postavily, následně naprogramovaly a tím i rozpohybovaly prostřednictvím programovatelné stavebnice Lego WeDo. Poté jsme potřebovali zjistit, která voda je živá a která mrtvá, aby Zlatovláska mohla svého Jiříka oživit. Tak si děti vyrobily kouzelné UV lampičky. Vysvětlili jsme si, co je to elektrický obvod, co je spotřebič a za jakých podmínek bude elektrickým obvodem procházet elektrický proud. UV lampičku si každé dítě sestavilo z UV diody, rezistoru, vodičů, kancelářských sponek, brčka a izolačních pásek. Celý výrobek pak děti napájely z ploché baterie o napětí 4,5 V. Lampička není finančně náročný výrobek a komponenty je poměrně snadné sehnat v obchodech s elektro součástkami.
Když jsme UV lampičky postavili, přesunuli jsme se s dětmi do sklepních prostor, kde jsme našli velké množství menších i větších lahviček, skleniček, kádinek a kelímků a úkolem dětí bylo najít ty, ve kterých se nachází živá voda. Nebudu Vás napínat dlouho. Jde o obyčejný tonik. Je to perlivý nápoj, který dětem většinou nechutná, ale já jsem ho zvolila z toho důvodu, že obsahuje chinin. Díky tomu tonik světélkuje pod ultrafialovým zářením. Nevidíme tedy živou vodu, ale jev, kterému se říká fluorescence, což je druh luminiscence. Oproti vodě, která je pod ultrafialovým světlem logicky fialová, tonik má krásnou modrozelenou barvu. Děti tedy objevily živou vodu, pomohly Zlatovlásce Jiříka zachránit a tak spolu ti dva mohou spokojeně žít a v království kralovat.
Takový způsob výuky se nemusí objevovat jen na letních táborech, ale také během běžné výuky ve školách nebo v mezinárodní spolupráci projektu eTwinning.
Pokud Vás tato malá ukázka zaujala, tak další pohádky si přečteme ve středu 7.října během webináře s názvem Programování a robotika s nejmenšími. Registrovat se na něj můžete zde. A já už Vám teď mohu slíbit, že i na tomto webináři budu při čtení pohádek měnit hlasy 🙂 .
Přeji Vám klidný začátek školního roku
Autor: Martina Kupilíková